Převýchova prasete

Šampóni a narcisové prominou, ale většina mužů v sobě skrývá určitý podíl prasete. Například moje pravověrné prase domácí sklouzlo z fáze zamilovanosti volným pádem do fáze zaboudlosti a tam si začalo dlouhodobě hovět. Doma se pohyboval buď v teplákách nad pas, model 1985 (tržnicová cruise kolekce), nebo v trenýrkách s hnědými pruchy (letní kolekce z dědovy skříně). Do společnosti oblékal plátěné kraťasy á la Hurvínek a trekové sandály, znalecky opatřené ponožkami v půlnoční modři. To vše korunováno reklamním tričkem vyvedeným v psychedelických barvách a rozpáraným na nějakém delikátním místě. Pokud přituhlo, doplnil svůj outfit o tepláky se třemi pruhy a omatlanou bundičku téže značky. Připomínaje v takovém outfitu typického představitele vesnické usedlosti divočejších partií Ukrajiny, podivoval se, že ho z nádražního bufetu vyhodili dva podezřelí strejcové s prohlášením, že na toto místo nevlastní žebračenku.

Takto prasecky vymóděn docházel můj milý zvesela na grilování k přátelům, na nákupy nebo do kina a ke změně smýšlení ho nepřinutil ani můj malinkatý flirt s fešákem v obleku Hugo Boss. Popíjel chvíli zamyšleně u baru a pak fešáka pozval na rande sám. Jeho protesty přebil rázným prohlášením, že kluci jako z cukru na holky stejně nejsou, tak ať přestaneme drbat o nákupech a dáme si s ním pivo. Když jsem cestou do divadla při pohledu na trhlinu v jeho kalhotách dostala hysterický záchvat, svlékl se na ulici do chlupaté hrudi s tím, že mě teda přestane oblečením dráždit a půjde nahatej.

Také v soukromí naší koupelny se projevoval jako individuum mýdla se štítící a naši známí mě několikrát kontaktovali důvěrným sdělením, abych tomu šmudlovi vysvětlila princip využívání zubního kartáčku a deodorantu. Jediný jeho kamarád byl natolik odvážný, aby mu po sportovním výkonu v mužské šatně uspořádal workshop na téma „Otočím kohoutkem pravou rukou, stojím pod sprchou a pět minut si zpívám“, ale protože to zvíře zpívá jenom v sebeobraně, musely záchranné složky místnost narychlo vyklidit. Společná domácnost se průběhem našeho jinak zajímavého vztahu začala vzhledově přibližovat válečné zóně. Použité ponožky coby komunálními službami odmítaný nebezpečný odpad tvořily sesychající hromádky uprostřed místností, koupelna se z jakéhokoliv stadia vycíděnosti měnila do hodiny v bažinu a odpadky v koši si za dobu, než byly milovaným vyneseny, stačily vypěstovat vlastní osobnost. A to nemluvím o jeho způsobu čištění uší! Do dvaceti let nepřístupno! Naši přátelé dávali před naším bytem přednost návštěvě nedalekého leprosária. Jenom čuník svůj bohémský přístup k věcem hygieny korunoval veřejnou proklamací normálnosti konání malé potřeby, nedbaje přitom faktu, že je pozorován. Jednou byl takto pozorován dokonce na parkovišti před supermarketem, ale „když musíš, tak prý musíš“. Začala jsem se za něj definitivně stydět. Pak jsem TO začala řešit.

Upozornila jsem svoji tchýni, že její syn je ještě pořád v záruční době. Udělala si volné odpoledne na odstranění závad a vykonala s razancí uragánu inspekci v jeho šatníku a koupelnové skříňce. Ze zlenivělého tchoře strhala všechny ostudné součástky předrevolučního šatníku a nakonec byl rád, že neletěl do hadrů spolu s nimi. Pak mu s jekotem ublížené dárkyně vylila na hlavu kolínskou od předminulých Vánoc a špínu na krku mu odrbala šmirglpapírem. Nasucho. Fungovalo to půl roku.

Protože vím, že přirozené prasovitosti se lze zbavit lépe než přirozeného sukničkářství a vyplatí se tedy do převýchovy prasete investovat, vylákala jsem to zvíře na dobrodružnou cestu po severní Indii. Natěšený naiva vylezl v Dillí z letiště, nasávaje vůně a barvy Orientu, které tak slibovaly křídové obálky cestovatelských magazínů. Do nosu ho ale praštila výrazná Eau de Smetiště kombinovaná s úžasným vizuálním dojmem hromad odpadků, výkalů a prachu v nedefinovatelné zahnívající směsi, která mu vnikla do sandálů a omatlala ponožky. Místo hrdých a tajemných domorodců se na něj sesypala banda umouněnců nevyznávajících privilegium jakéhokoliv osobního prostoru. Propocené košile prané naposledy před týdnem v řece Ganze se na něj lepily ve frontě na vlakové lístky. Pozorujíc z taxíku čarokrásnou Indku seznal, že motýl pouště má nemyté nohy a ze sárí se jí pářou flitry. Což nebylo ani z poloviny tak oslňující jako fakt, že si hned vedle našeho auta sedla do remízku, vykonala potřebu a zbytky utřela rukou. Což nebylo ani z poloviny tak oslňující jako fakt, že při frajerské koupeli v řece potkal napůl rozpadlé zbytky mrtvoly. Což nebylo ani ze čtvrtiny tak oslňující jako fakt, že při splachování prachu pivem v jednom baru spadl z barové sesličky rovnou na mrtvého osla. Za dva dny začal veřejně prohlašovat, že nutnost každodenního úklidu by měla být dána zákonem. Za dva týdny objevil kouzlo ranní koupele a výměny propoceného prádla. Za tři týdny vypotřeboval veškerou moji dezinfekci a pastu na zuby.

Pravověrné prase je vyléčeno. Tedy až na ty ponožky v sandálech a občasné močení u stromu. Ale jednoho krásného večera mě požádal o ruku. Ve vaně!

5.1. 2012 pro časopis Cosmopolitan