baraZjistila jsem, že většina suchozemců má s potvorami z moře vytaženými morální či technický problém. Pokud už si dodá odvahy a strčí tu slizkou věc do huby, děsí je, že budou před místními domorodci (či před číšníky vnitrozemské předražené restaurace) za blbce, protože neví, kterak se z potvory odloupne apartní krunýřek a kterou část chapadlovitého těla by měli odložit na okraj talíře (nebo, v případě Francie, pod stůl vedle půltuny rozdrobené bagety). Dovolila jsem si být za blbce za všechny tyto váhavce najednou a projedla se několika jižními státy až k tomuto manuálu. Věřím, že po jeho přečtení se kdokoliv může vrhnout na talíř plný klepítkatých bestií s grifem zkušeného rutinéra, jemuž doma běžně servíroval krevety k svačině pán ve smokingu.
Mušle
Mušle jsou univerzální zvíře, které v Belgii, Irsku a Skandinávii zalijete pivem, v Bretagni ciderem a kdekoliv jižněji bílým vínem. Pokud nemáte chuť si svůj vzácný dvanácterník pokazit čímsi, na co nějaký nedovtipa nalil tunu smetany a sýra, nutil vás to zalít krabičákem honosně rozlitým do fešáckých karaf pojmenovanných „vino a la casa“ a pak po vás požadovat dvacet euro za porci, vlezte do na pohled obyčejné hospůdky a objednejte si „moules mariniére“. Přinesou vám dva rendlíky o objemu celodenní dávky krmiva pro rodinu v rozvojovém světě – jeden bude plný mušlí, druhý, prázdný, máte na odhazování skořápek.
Jak sežrat potvoru: Pojídání mušlí je něco jako modifikovaný orální sex pro lesbické začátečnice. Pracujete rukama a jazykem. Mušličku pořádně rozevřete. Pokud ji nelze otevřít, nepoužívejte násilí. Velice pravděpodobně šla do hrnce už mrtvá a vy přece nejste nekrofil, že ne? Jazykem ve směru zdola nahoru sloupněte masíčko, pro lepší odtržení od skořápky jemně zapojte rty a zuby. Nebojte se takto zapracovat i ve směru vertikálním. Mušle voní jako moře, mají mírnou slanou chuť, kterou doprovázejí tóny bylinek nebo zeleniny, se kterou byly uvařeny, a jejich maso je pevné a pouští šťávu na první kousnutí. Dejte si je do pusy celé najednou, nepitvejte od masa prapodivně vyčnívající černé blanky a zajezte každé sousto bagetou nebo hranolkou namočenou v doprovodném sosu.
Krevety
Zatímco v Čechách si na talíř krevet musíte vzít doplňkovou půjčku nebo se musíte smířit s jejich konzumací ve formě smažených mini´s v rizotu asijského bistra, v mořských státech Švédskem počínaje a Malorkou konče vás na talíři čekají potvory kardinální velikosti. Ideální jsou grilované, na severu vám je nabídnou spařené k oloupání, na jihu na vás budou vykukovat jako hlavní ozdoba rýžové paelly.
Jak sežrat potvoru: Bez respektu a přehnané citovosti potvoře utrhněte hlavu za krkem a odložte stranou nebo hoďte rackům.
Tělíčko natáhněte (pozor, stejně jako svině šnečí klouzavý mívají tendenci se zase smrštit a s neslyšitelným šprong přeletět celou místnost, kde vytvoří mastnou skvrnu na drahém obraze, jež vám obsluha připočítá k účtu), utrhejte nožičky a odstraňte pevný krunýř ze zad.
Masíčko na několik kousnutí zpracujte až k pevnému ocásku, který odložte na okraj talíře jako počítadlo, kdo je nejlepší krevetožrout u celého stolu. Pojídání krevet je díky vyloupávání i přes obrovskou kalorickou náročnost této potvory tvořené tukem manuálně tak náročné, že stejný obsah kalorií při jejich pojídání přijmete i vydáte.
Ježek mořský
Zatímco Češi přijímají přítomnost ježků v moři se zděšením, které vrcholí nákupem gumové obuvi do vody, ve které připomínají zbídačené kachny, Italové a Francouzi se na ně těší, neb je bez respektu sežerou. Jíst mořské ježky (potažmo nemít děs z jejich přítomnosti v mělkých vodách) jsem se naučila během šnorchlování se sicilskými rybáři na ostrově Favignana. Franco měl na sobě neoprén, v jedné ruce síťku na ježky a v druhé půlmetrovou tenkou tyčku na chytání chobotnic. Držela jsem se ho při proplouvání zátok i přes podchlazení, které vyvolalo téměř dvouhodinové plavání v moři na mém bikinami nechráněném těle. Potápěl se na dlouhý nádech, bral potvory jen tak do ruky, a když jich měl plnou síťku, posadil se s ní spokojeně na břeh. Od kolemplující lodi s turisty si vyměnil jednu ulovenou chobotnici za láhev vína a pak mě zasvětil do tajů pojídání „sicilského kaviáru“.
Jak sežrat potvoru: Bez bázně vezměte ježka do ruky. Na rozdíl od přetrvávajícího názoru o vystřelovacích bodlinách ježovka na ruce jen příjemně lechtá. Vezměte nůžky a odstřihněte horní část cca o velikosti pětikoruny. Po trepanaci najdete červenou hvězdičku z hmoty vzdáleně připomínající kaviár. Taky jako kaviár chutná, jen je ta chuť naředěná mořskou vodou. Prsty nebo bagetou postupně vydlabávejte masíčko a nezapomeňte zapíjet vychlazeným bílým vínem. Jo, jíte je zaživa, takže pokud máte morální problém, běžte si koupit gumové boty do vody.
Chobotnice
Chobotnici ulovíte v mělkých skalnatých vodách tak, že se přísavkami omotá na hůlku, kterou jí nabídnete. Chytíte ji do ruky, strčíte do síťky…zabijete, strčíte do mrazáku (maso prý zkřehne) a pak do horké vody. Nasekáte na kousky a osmahnete. Tento postup je velice diskutabilní nejen z etického, ale také z technického hlediska. Dá se říct, že kolik žije Italů, tolik existuje postupů, jak chobotnici připravit a vendety určitě vznikaly kvůli tomu, že se mezi rodinami nemohli dohodnout, čí recept je ten správný. Sama jsem na Sicílii zažila téměř dvouhodinovou debatu o tom, jak dlouho má být chobotnice v mrazáku a jak dlouho v horké vodě. Než se účastníci diskuse dostali k poměru soli a koření při následném smažení, pomřeli hladem.
Jak sežrat potvoru: Většinou ji dostanete osmaženou a nasekanou na kousky, takže ji bez keců strčte do pusy a přežijte žvýkavost, která je tím vyšší, čím větší potvora byla. Chobotnice je nejlepší jako součást „frito misto“, směsi v mouce poprášených, osmažených kousků všemožných podvodních potvor.
Grundle
Pro drobné rybičky osmažené vcelku jsem měla vždy slabost, i když mentální bariéru, že se konzumují vcelku včetně hlav a ocásků, jsem musela překonávat na několikrát.
Jak sežrat potvoru: Namočit do dipu hlavičku a sežrat vcelku. Nejlépe chutná s pravým plzeňským!
Ústřice
Rovnou přiznávám, že pro tuto výstřednost francouzské gastronomie podávánou zastudena a zasyrova nemám valného pochopení. Slint o konzistenci vaječného bílku a zasmrádlosti týden leklé sardinky není můj šálek piva. S technikou žraní se tedy obraťte na jiného průvodce.
Jedna evoluční teorie tvrdí, že člověk se začal vyvíjet z opice tehdy, když ten roztomilý lidoop slezl ze stromu a začal se živit sběrem mořských plodů. Potvory z moře vytažený totiž obsahovaly speciální druh aminokyselin, jejichž konzumací výrazně nabyl jeho opičí mozeček. Díky tomu začal vyrábět nástroje na odlupování potvor od pobřežních kamenů a díky té chuti vymyslel první náboženství i matematiku. Myslete na to pokaždé, když se zakousnete do mušle nebo krevety – pojídání podvodních potvor je prvotní evoluční výhoda lidského druhu!