Kdyby platilo úsloví o nešikovném masu, které musí pryč, chodila bych po světě jako kostlivec. Jsem rekordmankou v počtu zohavení sebe sama realizací nějaké blbosti a na pohotovosti v Motole už si tykám i s dveřmi. Jednou skončím jako aspirantka na udělení Darwinovy ceny a na mém pohřbu se budou všichni svíjet smíchem při sdílení …
Vánoce na sádle a další trable (a nikdy jinak)
Zkroj krajíc zvíci zarážky pod vlak, mlsně jej vlož do rozžhaveného sádla, opeč a osol sobě. Pak pohlédni na svůj břich, topinku daruj bližnímu svému a napiš o tom svůj první blog. Ten prodej do časopisu Cosmopolitan a nadále živ buď jen slovem psaným. Břich a úsměv nad ním si však ponechej.