baraJá, zavilá bojovnice proti pitomostem všedního dne, lenošivá ozdoba kavárenských stolků, nechala jsem se ukecat k účasti na projektu 1 000. Úkol zněl jasně – v rámci masochistické alternace rodinné dovolené přemístit na kole a jen pohonem vlastních nohou tělo zmítané kyslíkovým dluhem od Baltu k Jadranu. Projet Evropou od severu k jihu, smočit palce v obou mořích a cestou sledovat úžasné proměny placaté krajiny ve velehory a zase zpátky, ochutnat změny piva od borůvkového generátoru prdů přes plnotučné bavorské kvasničáky až po lehké italské Moretti a zažít proměny chutí od polosyrových matjesů naložených v tatarské omáčce přes knedlozelovepř až po spaghetti alle vongole. 12 dnů cesty na jih v absolutně nezvyklém protivětru, 12 dnů více a více tuhnoucích stehen, 12 dnů čelem proti slunci s obličejem stále více připomínajícím dobře zbarvenou sovu pálenou.
0. km. Bohemia Sekt Brut. U Baltu jsem jako dítě nikdy nebyla. Je studenej, šedivej a prší mi na hlavu, což se přesně shoduje s cestovatelskými zážitky, jež mi o této destinaci sdělovali spolužáci z bohatších rodin. Cesta na jih se tu jeví jako dobrej nápad. Nasedám na kolo, boty plné mokrého písku.
58. km, údolí řeky Labe, nivní louka. Dávám si závod s volavkou podél protipovodňové hráze. Meditativní německé paroviny v délce dalších 200 km nabádají člověka k zamyšlení nad nesmrtelností chrousta. Nasazuju strojové tempo a sním o lýtkách laně lesní.
147. km, překročení Železné opony. Strážní věž, strážní asfaltka, momentálně vše stráženo stádem ovcí, jež strážní asfaltku zabraly coby obecní hajzlík. A zespoda to na mě cáká a cáká
165. km, překročení řeky Labe, s důrazem na osobní hygienu družstva
245. km, Lowenbrau a matjesy s majonézou. Kdykoliv si můžete dát pivo, dejte si ho. Sto kiláků denně má dietetickou výhodu neomezené stravenky. Městské legendy jsou plné zvracivých historek o východoněmecké kuchyni, ale místní soljanka, x druhů koláčů, sulc pro odvážné a prdotvorné pivo pro každého jsou cyklistova záchrana.
268. km, ráz krajiny se mění – kukuřice vlevo, kukuřice vpravo. V polích stojí větrníky a šumivě vyrábí elektřinu. Odspodu mají zelenou šťopku a splývají s trávou, která šumí v jen o trošku vyšší tónině
321. km, Unterbaarer Bier. Vjíždím do pohoří Hartz, domečky přecházejí z cihlových do hrázděných. Vlevo dubový les, vpravo louka, všude kopce, které cyklistovi nedají ani metr zdarma. Na tachometru mám 350C, hlavu chladím v přilehlém supermarketu v boxu s mraženými kuřaty. Ještě jeden Unterbaarer Bier. A ještě jeden.
483. km Rieský kráter. 14,5 milionu let starý, 24 km v průměru měřící geologický zázrak vyhlodaný dopadem meteoritu o délce 1 km. Hradby města Ries kopírují nejnižší patro kráteru a mě hřeje na srdci, že zatímco Němcům zůstala po impaktu jen impozantní díra, nám Čechům to přineslo vltavíny. Svaly na nohou mi pak zahřívá výkon, protože cesta vede krleš kráterem a co jsem si sjela, to si taky zpátky vyšlapu. Ve 3 stupních na 10-ti km. Fujtajksl.
502. km Překročení řeky Dunaj.
543.km, Romantische strasse. Šotolinová cyklostezka se vymateně klikatí lesem, navigační ukazatele stavěl evidentně ožralej Germán se silným sklonem ke škodolibosti. Po 15-ti ujetých kilometrech jsem 3 km vzdušnou čarou od místa výjezdu. Sjíždím na hlavní silnici a troubícím motoristům ukazuju místo vztyčeného prostředníčku svůj tachometr. Ať si to zkusej šlapat sam
600. km Lowenbrau bier. První krávy s cinkajícími zvonečky na krku. Kopce, kopce,kopce. Bude zle a bude to brzo
640. km, je zle. Německá vlnitá rovina se rozestoupila a mezi krajinnými oblinami můžu poprvé vidět Alpy. To nechce pivo, to chce panáka.
736. km, překročení Rakouských hranic, Kulmbacher Bier. Mezi Garmischem a Innsbrückem jsou kopce na pohled oblé a na vyšlapání zavilé. 1060 m n.m., Premium Pils. Fujtajksl podruhý.
762. km, překročení řeky Inn.
778. km, stoupání k Brenneru. Asi budu zvracet. 35 km, převýšení 1 300 m, zelené kopečky na kterých alternativně smýšlející Rakušané pěstují lamy. Nikde žádná hospoda, jen špičaté věžičky kostelů. Otáčím se kolem jednoho kopce, šlapu na kašpárka s kadencí králička Duracell a to zvíře na mě furt čumí. Asi budu zvracet.
792. km, Asi umřu. Už ani nedokážu vyslovit slovo fujtajksl.
813. km, Brenner pas. Fujtajksl, fujtajksl, fujtajksl! Teď už přežiju všechno.
828. km, překročení italských hranic. V Itálii se mi líbí, je zatím celá z kopce.
835.km, první jabloňový sad. Spadají po svazích jižního Tyrolska, krásně voní a červenají se a žlutí proti modrému nebi. Hory mají světlejší barvu a na každém větším kopci se tyčí impozantní orlí hnízdo. Čas na lasagne a Birra Moretti.
876. km, Trento. Kterej blbec sem zase postavil kopec? Brennerem bitva nekončí. 400 výškových metrů na 3 km, sesedám z kola a jdu to pěšky. Chůze je koneckonců taky pohyb vpřed. A jeden Weltenburger Kloster, per favore.
916. km, grapa v Bassano del Grappa. Začíná pádská nížina, krajina se svažuje k moři a odměňuje moje nohy. Espreso za 80 eurocentů, růžové víno a pizza jak kolo od vozu. Potím se jako prase, tak ještě Birra Moretti na vybalancování iontové rovnováhy v těle.
1007. km. Prosecco. Prosecco. Prosecco. Canal Grande, Benátky. Spaghetti alle vongole, vino bianco. Jeden z účastníků zájezdu rituálně odhazuje cyklistické boty do kanálu na náměstí sv. Marka. Naprosto ho chápu. Domů jedeme autobusem.
Travemünde+27,5km(Lübeck)+104,5km(AmtNeuhaus)+106,4km(Rühen)+92km(Goslar)+48,6km(Aurach)+104,3km(Mőnheim)+101,4km(Nőrdlingen)+50,7km(GarmishPartenkirchen)+80,2km(Fulpass)+97,4km(Bolzano)+103,1km(Bassano del Grappa)+90,9km(Benátky). 1007.
Bývala jsem křehká pražská intelektuálka. To už mi teď nikdo neuvěří. Čest památce mé dobré pověsti!
Skvělý.